🇳🇴NORSKO 2023🇳🇴

Přijíždíme do Norska v období silných dešťů a velkých povodní.

Z Osla do národního parku Rondane je to autem něco málo přes 3 hodinky.

Od místních se druhý den dozvídáme, že díky sesuvům půdy je nepřístupná vesnička Mysusæter v NP Rondane. Tak zatím nám to nevadí .. Jídla máme dost. Jsme v bezpečí v horách.

RONDANE je nejstarší norský národní park, který leží severně 300 km od Osla.

Nejvyšší horou Ronodne je Rondeslottet (2387 m n. m.), ale celkem zde najdeme hned deset vrcholů překonávajících hranici 2.000 metrů.

Dočítáme se, že v Rondane je velmi proměnlivé počasí a není výjimkou ani sněžení v letních měsících. Sleduji předpověď již několik týdnů a vlastně stále jen prší. Řeky i potoky jsou rozvodněné, v okamžiku, kdy zmizí alespoň na chvíli mlha a liják se změní v déšť, vidíme tu nádheru kolem nás.

Park Rondane je hodně hornatý s rozsáhlými náhorními ploštinami a s množstvím různých turistických tras a cest. Je zde překrásná a různorodá divoká příroda.

Jako první výšlap míříme k vodopádu Storulfossen , 4 km od centra Mysusæter, Nebýt těch divokých dešťů, jednalo by se o klidný vodopád zasazený do idylické náhorní plošiny NP Rondane. Nás překvapil velkou horskou silou.

Asi je to nevlídným počasím, ale my za celý den potkali 6 lidí.. Když vidím na sítích fronty turistů, kteří čekají, aby se mohli vyfotit na vyhlídce Preikestolen.. Jsem ráda, že jsem tady ..

Odpoledne popojíždíme pár kilometrů autem k parkovišti Spranget. Pěšky k horské chatě Rondvassbu by to bylo zdlouhavé, tak jsme si půjčili v samoobslužné půjčovně kol kola a vyrážíme k horské chatě. Tam ještě trochu zakličkujeme pěšky v kopcích s parádními výhledy (i přes mlhu) do horské krajiny.

Další den je našim cílem Peer Gynt Hytta, míjíme rozbouřený vodopád Ulafossen, později se cesta mění v potok, více než dvě hodiny s tím bojujeme, ale 50 minut před chatou je řeka tak rozvodněná a rozbouřená, že se přejít nedá.. Ale trek přes náhorní plošinu bez jediného turisty, je prostě zážitek.

Čeká nás přejezd do NP Jotunheimen. Uvidíme, co nám povodně a uzavřené silnici dovolí a kam se dostaneme.

Národní park Jotunheimen (česky Domov obrů) je norský národní park nacházející se v horské oblasti Jotunheimen. Nachází se v něm 29 nejvyšších hor Norska, včetně té nejvyšší Galdhøpiggen (2469 m). Pro tentokrát nemáme ambice na Galdhøpiggen vystoupat.

Konečně neprší a my začínáme túrou po hřebeni Besseggen, která prochází pohořím Jotunheimen mezi jezery Gjende a Bessvatnet. Začínáme v maličkaté vesničce Gjendesheim ležící přímo u jezera Gjende. Ze skalní hráze Bandet lze zahlédnout obě jezera současně. Jejich hladiny se nacházejí v různé nadmořské výšce s rozdílem cca 500 m a i vody jezer mají už na první pohled různou barvu. Jezero Bessvatnet je spíše modré, protější Gjende má vodní hladinu zbarvenou do smaragdově zelené. Nejvyšším bodem při túře po hřebeni je Veslfjellet (1 743 m), kde končí také náš výšlap. Upřímně, dalo nám to celkem zabrat, ale ty výhledy, ty se neomrzí..

Pár dnů zůstáváme v místě Bessheim, vesnička by bylo silné slovo, na břehu jezera Sjodal - Øvre Sjodalsvatnet, které se nachází na řece Sjoa.

Popojíždíme autem před Bygdin a míříme na vrchol Synshorn (1475 m). Na vrchol vede i ferrata, my obcházíme značenou cestou. Pokračujeme dále neznačenou cestou, okolo menšího jezera uprostřed hor, končíme krátce před Heimre Fagerdalshøe, značení není žádné, cesta také ne a neustále se dívat do mobilu, mě už přestává bavit. Vracíme se tedy zpět k vrcholu Synshorn a stejnou cestou dolů k parkovišti. Celou dobu jak jinak než parádní výhledy.

Co mě na Jotunheimenu hodně baví, že tu nejsou žádné obchody, bistra, kiosky, NIC. Jen hory. A také dobíjecí stanice na elektromobily.

Jen tedy doufám, že cestou do Osla narazíme na benzinku.

Navečer ještě stíhám rychlou procházku k opuštěným norským srubům, které jsou přístupné buď lodí nebo hodinkou pěšky od hlavní silnice.

Předpověď není opět nejlepší, podle yr.no déš't na celý den. Autem popojíždíme ke zmiňovanému info centru a vyrážíme směr Rasletinden (2010 m). Místo deště se počasí halí do mlhy, ale červené T (tak se značí cesty) je stále na dohled. Po 4 km nás ale zastavuje cesta s velkými balvany, to by moje kolena nedala.. Takže otočka zpět k Infocentru. První norský snack v maličkaté kavárně uvnitř "I". Popojíždíme autem pár desítek výškových metrů níže a mlha se mění ve sluníčko. Šplháme z Besseheimu k jezeru Bessvatnet, k jezeru, které jsme viděli při přechodu po hřebeni Besseggen. Zespoda nevypadala cesta nějak zvlášť zajímavě, ale opět se mi potvrdilo to, že no name cesty jsou ty nejhezčí.

Naše trekování v norských horách se pomalu blíží ke konci.

Do města se mi vlastně vůbec nechce. Před 4 hodinovým přejezdem do Osla se stavíme na výšlap na Gravolskampen, 1281 m - https://mapy.cz/s/dudojudeho. Poslední krásné výhledy do norské přírody. Za deště se vracíme k autu a nedá se nic dělat, vše jednou končí, vracíme se do civilizace.

Hlavní tah na oslo E6 není všude průjezdný díky povodním, tak kličkujeme vedlejšími silnicemi. Cesta do Osla je náš cíl.

To byl tedy nápad, vybrat hostel přímo v centru. 40 minut poskakujeme v koloně v centru Osla. Ale v den odletu máme centrum jako na dlani.

Na samotné Oslo máme půl dne, odpoledne nám již letí letadlo, ale nevadí, my moc městští nejsme. Omkrneme základní věci - opera v Oslu, budovu, která se noří do fjordu. Z dálky to vypadá jak hemžení mravenců na střeše budovy.

Oslo je také hlavním přístavem výletních lodí.

Pro knihomoly doporučuju nevynechat veřejnou Deichmanovu knihovnu, která je novou kulturní dominantou Osla. Je pojmenované po Carlu Deichmanovi (1705–1780), průmyslníku, filantropovi a sběrateli knih.

Jedná se i o kulturní centrum, kde jsou kavárny, restaurace, kino, víceúčelový sál, salonky, je tu i velké hudební oddělení s nahrávacím studiem, ale i zvukotěsné studovny.

Na závěr výpravy nesmíme vynechat kavárnu se skořicovým šnekem.

Krásné to bylo 🇳🇴 💜.