MADEIRA

MADEIRA. Ostrov v Atlantiku s hlubokými údolími, zelenými svahy, krásnými zahradami, dramatickou horskou krajinou a bizarními proutěnými sáněmi. Ostrov leží 500 km od pobřeží Maroka. Nejvyšší hora ostrova Pico Ruivo dosahuje výšky 1862 m.

Plánovat (jako obvykle) začínám spousty měsíců před odletem, ještě v době pandemie, lidé moc letenky nekupují, tak se mi podařií koupit 3 zpáteční letenky od TAP Portugal na březen 2022 za parádní cenu, 8 tis. Kč včetně odbaveného zavazadla pro každého. Tedy s přestupem v Lisabonu, ale je to celé úplně na pohodu. Jak čtyřhodinová čekačka cestou tam, tak i osmihodinová cestou zpět.

Bydlíme na kraji Funchalu, v parádním apartmánu, kousek od moře, kousek od kavárny, co víc si přát, že?? Auto jsme si pronajali na celý týden, tak jsme nemuseli ztrácet čas přejížděním místní dopravou a viděli jsme toho opravdu hodně.

Ze začátku nám počasí moc nepřálo, v horách začalo sněit, na pobřeží pršelo a padaly kroupy, tak silný vítr, že na 24 hodin byla zastavena letecká doprava na ostrově. Dočítáme se, že se jedná o nejchladnější březen za posledních 50 let..

Takto vypadalo naše týdenního putování.

1.DEN: Asi nejnavštěvovanšjší vyhlídka na Madeiře Cabo Girao (prý druhý nejstrmější útes na světě). Zasáhl nás takový vichr, že i od parkovšitě k vyhlídce to byl celkem zážitek. S dronem jsem neměla odvahu vzlétnout a jaké by to byly krásné záběry... Z prosklené lávky vidíme do hloubky 580 m kolmo pod sebe. Od vyhídky pokračujeme do Faja dos Padres, lanovka nás během pár minut přenese do malého, odlehlého ráje na pobřeží, 300 metrů pod útesem. Mezi políčky s exotickým ovocem najdeme i několik prázdninových domků.

2.DEN: Po východu slunce vyrážíme na východ ostrova do chráněné přírodní oblasti Ponta de Sao Lourenco. Čeká nás trasa označovaná jako PR8. Parkoviště Baía d' Abra prázdné, vyrazit po ráno byla skvělá volba. Vítr ale nepřestává, spíše naopak. Již na první vyhlídce se musíme držet zábradlí nebo někoho dalšího, aby nás vichr při focení neporazil. Tato východní část Madeiry je naprost rozdílná od zbytku Madeiry, která je taková zelená džungle. Tady útesy září v těch nejkrásnějších barvách. Jinak je to dost vyprahlé místo. V létě musí být výšlap dost náročný, není kam se před sluncem schovat. Na první se seznámení s ostrovem ta nejlpší volba. Cestou zpět se zastavujeme na vyhlídce Ponta do Rosto, kde se nám ukazují zase jiné výhledy na skalní vyběžky. Poslední zastávkou je maličkatá pláž Prainha, my pořád v teplých bundách, čepici i rukavicích, někteří zde v plavkách..

3.DEN: Silničkami skrz vnitrozemí jedeme do nejsevernějšího místa ostrova, Porto Moniz, nejlépe chráněného přístavu na severozápadním pobřeží Madeiry. Za pěkného počasí určitě místo plné turistů, neb se zde nachází piscinas naturais, přírodní jezírka sopečného původu vhodná ke koupání. Za naší návštěvy vše bylo zavřené, vítr se ale pomalu zklidňoval, tak konečně i na drona to bylo.

Vracíme se zpět k Funchalu a jdeme se pokochat místní faunou do Monte Palace Tropical Garden, je to takový mix všeho možného - exotické rostliny a stromy, kachlíky, vázny, figury, sochy, vodní cesty, jezírka, japonskou pagodu.. a hlavně moje milované strelície. Z konce zahrady jsme dokonce viděli i jízdu na proutěných saních.

4.DEN: Opět skrz vnitrozemí míříme do vesničky Ribeiro Frio s pstruhovou farmou a pak na jednu z nejznámnějších a nejlehčích levád vavřínovým lesem k vyhlídce a kamennému balkonu Balcoes. S krotkými madeirskými pěnkavami se dělíme i o zbytky svačiny.

Pokračujeme do Santany, do místa s barevnými domky s doškovými střechami, ve kterých najdeme infocentrum či obchůdky s lokálními produkty. Vyfotit se s domky je prostě povinnost.

A konečně vzhůru do hor. Ze Santany jsme autem za 20 minut v Achadě do Teixeira a pak po dlážděné cestě na vrchol Pico Ruivo, výškově jen nějakých 300 metrů, jak cestou tak i na vrcholu naprosto skvělé výhledy do všech stran. V průvodcích psali, že se často stává, že na pobřeží a v údolích je zataženo, mraky a pokud popojedeme výše do hor, mraky zůstávají pod námi a my se jen kocháme výhledy. Nenechte se odradit od špatného počasí!!

5.DEN: Začínáme Veredou do Fanal v centru ostrova mezi Calhetou a Seixalem. Konec či začátek veredy, Fanal, místo na náhorní plošině, odříznuté od civilizace. Magické místo. Místo, kde uvidíme vlhké podmáčené krásně zelené louky ideální pro pasoucí se dobytek a prastaré stromy původního vavřínu. Leží v nadmořské výšce 1100 metrů, což je na Madeiře právě hranice mraků.

6.DEN: na poslední si necháváme prohlídku samotného Funchalu. Kam jinam zamířit jako první než na farmářské a rybářské trhy ve velké třípatatrové tržnici Mercado dos Lavradores. Celý týden si říkám, nenech se nachytat místními "prodejci", nenech si vnutit sušené ovoce nebo čerstvé ovoce.. No jak jinak, zase mě lapili, ale čerstvé ovoce bylo výborné, několik druhů fíků a datle jsme dovezli až domů. Hned vedle tržnice procházíme uměleckou a historickou čtvrtí s úzkými dlážděnými uličkami a starými kupeckými domy, nazývanou Zona Velha. Naposledy míříme do hor, tentokrát na vyhlídku Miradouro Eira do Serrado ve výšce téměř 1100 metrů. Krásný výhled na malebné vesničky Údolí jeptišek (Nun's Valley) a hory centrálního masivu, které jej obklopují.

Kvůli mé nemoci nebyl týden na Madeiře tak akční, jak bych si představovala, už sleduji ceny letenek, protože na tenhle ostrov prostě musím znovu. Ideálně mimo turistickou sezonu, potkat v úzkých prudkých silničkách v horách autobus nebo náklaďák, to chce pevné nervy :-). A taky si připlaťte v autopůjčovně za silnější motor.

Madeira je LÁSKA.