ALBÁNIE

ALBÁNIE - ČERVENEC 2022

Albánie byla na wishlistu již dlouho.

Třetím rokem čekáme na vysněnou Asii, ale udělala jsem chybu v rezervaci u letecké společnosti, a pár týdnů před odletem jsem zjistila, že rezervaci nemáme..

Takže plán byl jasný. Vyrážíme za dobrodružstvím směr Balkán.

První zastávku máme v hlavním městě Srbska, v Bělehradě/Belgrade, ve městě, které se často nazývá Bílé město (beo + grad = bílé + město). Na prohlídku máme jeden den, tak stíháme to základní: park Tašmajdan, ktrerý je darem od tehdejšího prezidenta Azerbajdžánu, který byl také zasažen v roce 1999 při bombardování NATO. Muzeum Nikola Tesly, kde najdete Teslovy osobní věci, nákresy a vynálezy. Kalemegdan je rozsáhlý park v centru města, s výhledem na soutok Sávy a Dunaje. Čtvrť Skadarlija, to je zase místo umělců a bohémů. Jedna kavárna vedle druhé, obchůdek vedle obchůdku, příjemné místo na krátký odpočinek.

Rozpálený Bělehrad byl na jeden den tak akorát a brzy ráno pokračujeme směr Albánie, do městečka Skadar, který leží u Skadarského jezera. Po dojezdu jdeme omrknout městečko, opět spousty kaváren, restaurací a líných psů. Brzká rána jsou moje a tak vyrážím na ranní výšlap na Maja Bajrakut nad Skhadarem. Překvapilo mě, kolik místních (nebo turistů?) jsem v brzkou ranní dobu potkala. Možná je to jediný čas, kdy se dá kvůli vedru fungovat.

Po snídani se vydáváme na hrad Rozafu, který stojí ve Skadaru nad soutokem tří řek - Driny, Kiri a Buny, poté pokračujeme 30 km za Skadar k místu uprostřed mokřadní krajiny, Syri i Sheganit neboli Sheganské oko. Málo přístupné místo v severní části jezera. Jedná se o krasový pramen, který vytváří jezírko tmavě modré barvy, spojené se Skadarským jezerem kamenným korytem. Skvělé koupání bez lidí do okamžiku, kdy místní albánci nezačali driftovat své káry a idylka klidu byla pryč.

Pokračujeme do Prokletije, do hor, do vesničky Theth, 57 km jedeme více než 2,5 hodiny. Ze tří stran ji obklopují horské hřebeny s výškou přes 2000 metrů. Loňský rok dostavěli silnici ze Skhadaru, tak je místo v pohodlně dostupné i běžným autem. Je zde spousty příjemných míst k přenocování (pensiony, kempy, odstavná místa pro obyňáky či VANy). Místní jsou moc milí, i anglicky umí. Je zde o 10 stupňů méně než ve Skadaru, to je moc milé. Strávíme zde 4 dny. Základnu máme v jednom místním penzionku s pidi pokojíčkem, ale na přespání to úplně stačí. Každé ráno bezva místní snídaně a hned po snídani hurá na výšlapy do hor.

A co jsme v Thethu a okolí viděli? Kullu v Tethu, jednu z nejzachovalejších obranných věží. Ve věži je umístěna malá etnografická expozice, kterou provází místní dáma v albánštině , dorozumíváme se rukama, nohama, no všemu nerozumíme, ale domýšlíme. Od etnografického muzea pokračujeme k vodopád Grunas, asi 2 km za vesnicí Theth. Proklatě ledová voda. Ale krása. Zpět se vracíme po druhém břehu řeky, dcera zvládá mezi břehy po trubkách, já se se synem brodím. Další den ten nejlepší výšlap, u kterého jsme se trochu zapotili (1000 výškových nahoru a dolů), ale proto tady jsme, že jo? Z Thethu do Valbona passu. Průsmyk, který spojuje údolí řeky Lumi i Shales s vesnicí Valbona. Prý je hezčí výstup z Valbony do průsmyku, i naše cesta byla parádní. Nečekaně se v druhé třetině cesty vylouplo malé bistro, tak i na malé občerstvení došlo.

Na další den nebyla příznivá předpověď, tak jsme se plácali jen v okolí Thethu, skrz místní džungli. Nakonec se slejvák spustil až večer. Mohli jsme vyrazit do Qafa e Pejes směr Černá Hora, prý jeden z nejhezčích treků.

Dny v horách utekly nějak moc rychle.

Z Thethu zpátky do civilizace. Cestou ještě rychlý výšlap v sedle pod Maja Buni i Thores - příjemné ochlazení v 15 C před sjezdem do rozpáleného Skadaru. Skadarské jezero. Největší jezero na Balkáně (386 km2). Popojeli jsme pár kilometrů za Skadar do vesničky Shiroka s výhledem na Albánské Alpy. Hezké místo na koupání jsme bohužel nenašli, možná půjčit kajak a popojet na širé jezero.

Další den brzké vstávání, zaplatili jsme si skrz místní agenturu plavbu lodí na Komani lake (alb. Liqeni i Komanit) na shalu river. Za mě příliš komerční záležitost. Určitě krásné místo, pokud je bez lidí, mimo sezonu. Během plavby jsme zahlídli sem tam nějaou chatičku vysoko v kopcích. Dneska tragicky přeplněno, ale fotogenické místo to zase je, o tom žádná. Příště bych volila nějaký kemp či jiné přístupné místo cestou k ferry.

Ze Skadaru pokračujeme přes Krüje, Tiranu až na pláže jižní Albánie.

Příjemná ranní zastávka v městečku Krüje s hradem, starým bazarem se spoustou "potřebných" věcí a skvělým výhledem do údolí. Po ránu má městečko poklidnou a tichou atmosféru.

Rozpálená Tirana, mix chudých čtvrtí, rozpadajících se domů, moderní architektura i obchody s luxusním zbožím. Prošli jsme Skanderbegovo náměstí, muzeum Bunk'Art a bývalou čtvr't prominentů Blok.

Pak už jen cesta z města. Dhermi, první větší vesnice po překonání Llogarského průsmyku. Parádní vyhlídky na moře i na nejvyšší horu albánského pobřeží Maja e Çikës.

Moře fajnové, ale hory jsou hory. První den jsme stihli skvělý západ slunce na nejodlehlejší pláži v Dhermi. Moře nás přímo v Dhermi nenadchlo, ale divočejší a hůře dostupná pláž Gjipe byla skvělá (pár kilometrů za Dhermi směr Himare), tak po ranních výšlapech odpoledne trávíme povalováním u moře.

V Dhermi již několikátý den doutná a hoří les. I přesto, že majitel apartmánu, kde bydlíme nás uklidňuje, že je to tady normální, večer před odjezdem raději balíme věci, kdybychom potřebovali rychle ujet.. Ráno je již cítit kouř i o 1000 výškových metrů níže, tak jsme rádi, že odjíždíme.

Cestou na úplný jih Albánie jsme byli okouknout Blue Eye (Modré oko, alb. Syri i Kaltër). Pramen, kteřý napájí řeku Bistricu. Při slunečním svitu má voda na pozadí světlého vápence sytě modrou barvu, u okrajů je modravá, podobně jako duhovka a zornice lidského oka. Koupání je sice ofiko zakázané, ale realita je jiná. Sheganskému oku u Skadarského jezera Modré oko nemůže konkurovat.

Ksamil, městečko na úplném jihu Albánie na úrovni řeckého ostrova Korfu. Tak natřískané pláže jsme nikdy neviděli. Zůstáváme jen jeden den a otáčíme směr hory v Černé Hoře. Za nás Ksamil velké zklamání.

Pomalu se začínáme vracet zpět domů. Dlouhý přejezd z jihu Albánie přes Skadar do Gusinje, vesničky v Černé Hoře. Přejezd přes pár sedel, výhledy parádní. I cesta je cíl, mockrát jsem si tuto větu během naší cesty Balkánem říkala. Děti v uších podcasty, hudbu nebo spaly a já se kochala neskutečnou krásou albánské přírody. I přesto, že řízení bylo místy náročné, užívala jsem si to.

Zůstáváme jeden den v horách v Monte Negru. Výstup na Valušnicu, Talijanku a Popadiju v národním parku Prokletije, na hranicích s Albánií. V horách v Černé Hoře nejsem naposledy.

Čeká nás posledních 1 300 km domů. Putování Balkánem pomalu končí.

Děkuji za možnost poznat další krásná místa.

Kdybych plánovala znovu, některá místa bych vynechala (jižní pláže), v horách bych zůstala déle. Z mého pohledu je Albánie naprosto bezpečná země plná milých lidí. Ta odvrácená tvář Balkánu, odpadky, toulající se psi a chudoba.