🇳🇵JÓGOVÁ VÝPRAVA - MARDI HIMAL TREK 🇳🇵

Po 8 letech mířím znovu do Nepálu.

Za těch osm let se toho spousty událo, onemocněla jsem, uzdravila se, začala jsem lektorovat jógu a trochu jsem zestárla. Tak tentokrát více na pohodu, beru s sebou i dceru a další kamarádky, krom Martiny a Dipendry jdou s námi i nosiči. Dobrodružství začíná.

A já cítím veliký vděk za to, že mohu svobodně cestovat, poznávat nová místa, kultury a opustit hranici pohodlí. Alespoň na pár dnů.

Po příletu do Kathmándu se po dlouhé cestě scházíme na první lekci na podložkách na střeše hotelu, abychom protáhly svá ztuhlá těla z dlouhého letu a přivítáme se první masalou tea, která nás provází celých 14 dnů. Poté vyrážíme na společnou večeři a vyřizujeme poslední nutné věci před trekem.

Druhý den se přesouváme turistickým busem do 200 km vzdálené Pokhary, městečka, kde začíná většina treků pod osmitisícovky. Cesta je nekonečná, 9 hodin na cestě, asfaltové úseky jsou jen po část cesty, neb Nepálci se rozhodli rozšiřovat cestu v jednom okamžiku po téměř celé své délce. Uf uf, trošku náročné. V Pokhaře se přesouváme do Rosemary garden hotelu, po hodince cvičení testujeme místní dobroty a navečer okoukneme jezero Phewa, ale hluk nás brzy vyžene do klidné čajovny @thanti_snacking_bar, kde ladíme poslední záležitosti ohledně treku a nemůžeme se dočkat hor.

1. den treku: POKHARA – KADE – PITAM DEURALI

Po ranní józe přesun mikrobusem na výchozí bod treku do 1900 m. n. m.

Hurá do velehor. Čeká nás 5 hodin chůze. Začátek treku těžký, hodně těžký. Více než hodinku po schodech do kopce. Vypadá, že stoupání je nekonečné. Každou chvíli mám pocit, že mě srdce vylítne z hrudníku. Příchod na ubytko ve 2000 m. n. m. bylo za odměnu. Připravené krásné pokojíčky, masala, ginger tee nebo co si srdce i chuť žádá.

Éra dal bhátu začíná.

Je zrovna neděle před velikonočním pondělím. Pro naše nosiče i průvodce improvizujeme a malujeme velikonoční vajíčka, aby alespoň malinko ochutnali náš velikonoční zvyk. V Nepálu velikonoce neslaví.

2. den treku: PITTAM DEURALI – FOREST CAMP

Východ slunce a první vhledy na osmitisícovky - Machapuchre a Annapurna South. Ranní jógou jsme přitáhly pozornost většiny místních, kdo měl mobil, fotil nebo natáčel. Youtube bude nejspíše plné :-).

Po parádní snídani začítáme stoupat do Forest Campu skrz subtropický les. Oproti prvnímu dnu na pohodu, obloha se začíná pomalu balit do zatažení, inspirace pro příští dny - vstávat brzy. Ty rána jsou prostě nejlepší, a't jsme v Evropě nebo v Nepálu. Že bych naučila vstávat brzy i ty největší spáče?

K večeři dal bhát, již naše klasika.

3. den treku: FOREST CAMP – BADAL DANDA

Ranní jóga na betonovém plácku u lodgie s padajícím slunce do tváře .

Po snídani pokračujeme v treku, který stále ještě vede lesem plným exotických rostlin. Čím dál více nám místní les připomíná Fanal na Madeiře.

Dnes stále stoupáme, ale nastoupaných 900 výškových metrů uteklo krásně ve svižném tempu. Půl hodinky před Badal Danda čekáme na polévku, pro urychlení Dipendra pomáhá v kuchyni. Polévka výborná a jsme ready na závěrečený výstup.

Po příchodu už tradičně objednáváme masalu tea (na kávu jsem si již několikátý den ani nevzpomněla :-)). Odpolední půlhodinové protažení na podestě ubikace, neb každou chvilku malinko zaprší. Maličko přituhuje, konečně oceníme spácáky s komfortem do 0 stupňů.

Jsme v nadmořské výšce 3300 m.n.m, je zataženo, tak bílé vrcholky Himalájí se nad skrývají, ale věříme, že tam jsou :-). Cestou byly krásné výhledy na Machapuchre i do strmých údolí.

Podle předpovědi to vypadá na báječný východ slunce. Stačí vykouknout z okna nebo se vydat na kopec do Middle Campu.

4. den treku BADAL DANDA – HIGH CAMP

Ranní východ slunce v Middle Campu. Pokud by od teď bylo již jen zataženo, mise splněna. Annapurna South (7 219 m), Machapuchare (6 993 m), Gangapurna (7 455 m) i Hiunchuli (6 441 m) jako na dlani.

Magický východ slunce nad střechu světa, kdy první paprsky slunce nasvítí okolní osmitisícovky.

Po východu slunce ranní jóga, pozdravy slunce, při kterých nám sluneční paprsky dodávají energii na celý den.

Po sýrové omeletě a masale pokračujeme vzhůru po hřebeni a přibližujeme se k posvátně hoře Machapuchare.

Dnešním cílem je High Camp ve výšce 3550 m.n.m.

Po krátké opalovačce u lodgie vyrážíme na aklimatizační výstup do výšky 3890 m, cestu místy pokrývá sníh, ale jde se krásně. Jako každé odpoledne, vrcholky se halí do mlhy.

K večeři dal bhat, s ostatními výpravami ve společném dining roomu.

Plná konev zázvorového čaje po odpolední józe je ta nejlepší odměna.

5. den treku: HIGH CAMP – MARDI HIMAL B.C. - LOW CAMP

Ranní budíček ve 4.40, v 5 zázvorový čaj, nafasovat přefiltrovanou teplou vodu a v 5.25 vyrážíme směr Mardi BC.

Jde se krásně, prvních 200 výškových metrů jako nic. Postupně se objevuje místy sníh, ale dobrý. Posledních několik úseků namrzlý souvislý sníh, naštěstí je zábradlí a plný servis 6 nepálců, kteří jdou s námi a kteří by nám snesli modré z nebe, možná i více. Závěrečné úseky velká výzva, ale vrcholové fotky nás hodí do jiné dimenze, radost obrovská, jsme ve 4000 m n.m. Focení a euforie nebere konce. Naši nosiči nám nesou snídani, jsou opravdu zlatí. Jak výborně chutná po dvouhodinovém výstupu vařené vajíčko a tibetský chléb. Pokračujeme ještě pár výškových metrů na vrcholový bod. Mardi BC dostupný není, je moc sněhu. Končíme ve 4019 m a máme obrovskou radost. Pomalu se zatahuje, Annapurna i Machapuchare se halí do mraků a my se vydáváme na cestu dolů. Naštěstí namrzlé úseky sluncem maličko povolily, ale i tak se držíme zábradlí, někdo klouže, někoho nepálští nosiči drží za kapucu či batoh.. Všichni ve zdraví dorážíme do High Campu.

Po pár minutách jsme už na podložkách a cvičíme.. Místní moc nechápou.

Po polévce vyrážíme do Low Campu, jakmile dojdeme, spustí se obrovský slejvák a kroupy. Dnešní timing je perfektní, stejně jako servis Dipendry a jeho týmu.

Jsme zalezlí ve spacáku nebo u kamen ve společné jídelně a čekáme na další výbornou nepálskou večeři.

Jsme plné zážitků, dojmů a emocí.

6. den treku: LOW CAMP - PITTAM DEURALI

Ranní cvičení vypouštíme, není žádný vhodný plácek. A po intenzivním dešti je všude mokro.

Po parádní snídani nás čeká 1200 m klesání a 400 výškových metrů stoupání. Kolena se bojí. Klesáme pomalu, zejména po schodech, připomínáme si, jak jsme funěli po schodech před pár dny nahoru.

Po pár hodinách jsme v krásném prostředí Pittam Deurali, dáváme si hodinku na oddych, masalu tea a před večeří cvičíme v plné sestavě.

Jak symbolické. V Pittam Deurali jsme cestou nahoru "slavili" česko velikonoce a cestou dolů Nepálský nový rok, rok 2080.

7. den treku: PITTAM DEURALI - KADE - POKHARA

Ranní jóga při východu slunce, naštěst již bez místních diváků.

Dnes nás čeká klesání přes Australian Camp (stavíme se na kávičku s pákovým kávovarem, kávový detox je u konce :-) do Kade. v Kade čekáme na místní bus a za necelou hodinku se ocitáme v Pokhaře. Maličkatý šok po klidných dnech v horách.

Po chvilku odpočinku vyrážíme obhlédnout místní shopy, ochutnat dobroty a navečer vyrážíme společně do skryté čajovny na masalu tea, stejně jako před pár dny, kdy jsme se chystali na trek.

Další hezký den u konce.

Oproti plánu máme jeden den navíc v Pokhaře, neb jsme sestup zvládli rychleji.

Pokhara je druhé největší město Nepálu, 200 km západně od hlavního města v nadmořské výšce 827 m. Pokud se zadaří a město není v oparu, jsou nadohled osmitisícoví velikáni Manaslu a Annapurna, které jsou vzdáleni pouhých 25 km vzdušnou čarou.

Místním busem a pěšky vylézáme strmým výstupem na bělostnou Pagodu míru (World Peace Pagoda), která se tyčí ve výšce 1 113 m n.m. nad jezerem Phéva Tál. Jsou odsud krásné výhledy na jezero i nedaleké zasněžené vrcholky hor (výhledy na hory si pouze představujeme..). Klesáme podivnou cestou k jezeru, kde nasedáme na loďku a po průzračném jezeře loďkou na ruční pohon (ne náš) se dostáváme na druhou stranu jezera. Jezero je z jedné strany pokryté hustým subtropickým porostem, tzv. Rání Banu (Královnin les), z druhé sítí restauraci, krámků a hotýlků. Ve středu jezera vyrůstá malý ostrůvek a na něm stojí chrám Varáhi, zasvěcený jedné z reinkarnací boha Višny.

Nejlepší čas navštívit jezero je opět hodně brzy po ránu, kdy většina turistů i místních ještě spí..

Zastavujeme se i o vodopádů Deví, kde řeka Pardí ústí do skalního tunelu a jeskyni Mahadev, voda z Davis Fall prochází touto jeskyní. Před jeskyní vidíme spousty barevných ještěrek. Uvnitř jeskyně je obří stalagmit uctívaný jako Šivův lingam.

Po celodenním chození je ajurvédská masáž tou nejlepší odměnou.

A poté výtečná večeře v Rosemary garden hotelu.

Je čas k návratu z Pokhary do Kathmándu.

200 km, 9 hodin na cestě, poskakování v buse nám krátí přestávky na brunch či záchod. Radost z každé malé pauzy, kdy můžeme opustit prostor autobusu.

Zpátky v chaosu, prachu a hluku. Zpátky v Káthmándú, hlavním a největším městě Nepálu, ve starobylém královském městě, kde se mísí buddhistická a hinduistická kultura a kde jsme před 11 dny začaly naši jógovou výpravu.

Kromě turistické čtvrti Thamel malá ochutnávka místní čtvrti. Tak velké sociální rozdíly. Velké smutno ze špinavých a hladových dětí. Rozdaly jsme jim, co jsme měly.

Věříme, že v Evropě nikdy k tak velkým rozdílům nedojde.

Navečer se všichni scházíme na střeše hotelu Avalon s výhledem na Swayambunath protáhnout svá ztuhlá těla.

KATHMÁNDU - 1.den sightseeingu

Ranní jógu při východu slunce s vlajícími modlitebními vlaječky.

Sightseeing začínáme v Pashupatinathu, místu nejdůležitějších hinduistických poutí a pohřebních rituálů na Bagmati River. Místo, zapsané na seznamu pámátek UNESCO. Nebožtíka nejprve rodina umyje, zabalí nejčastěji do žluté plachty a pak položí na hranici, které stojí jedna vedle druhé na nábřeží řeky Bagmati.

Členové rodiny, obvykle jen mužští, stojí okolo hranice a vzpomínají na zemřelého. Poté jsou zbytky těla hozeny do řeky. Často můžeme zahlédnout děti, které v řece chodí a hledají v řece cennosti, které pozůstalé vkládají k tělu zemřelému na poslední cestu.

Za mě smíšené pocity z toho, že zemřelým nevadí okounění cizích lidí na tak intimní záležitosti jako je rozloučení se svými nejblížšími. Ale asi jim peníze, které přinese turista, za to stojí.

V Pashupatinathu je schované i budhistické místo Naropa a Tilopa Cave, o kterém málokdo ví.

Budhistická stupa Bodhanath (zapsaný na seznamu památek UNESCO). Největší asijská stúpa, kde se každý den schází tisíce poutníků a provádějí rituální obchůzky kolem kopule pod bdělým zrakem Buddhy, který se na ně dívá z pozlacené centrální věže. Okolo Boudhy vidíme spousty tibetských mnichů v temně rudých rouchách a poutníků, kteří točí modlitebními mlýnky.

Stúpa se obchází ve směru hodinových ručiček a má se obejít minimálně třikrát. Pokud dorazíte ke stúpě večer a za úplňku, náměstí kolem stúpy se rozzáří světlem tisíců máselných lamp.

Poledne trávíme v kavárně Himalayan Café, v kavárně s nádechem evropského stylu a s výhledem na budhovy oči.

Pokračujeme do místních klášterů Schechen a Ka Nying Shedrub Ling (White Gumpa) a dokonce se nám podařilo dostat se i na budhistický obřad (pudži).

Dipendra nám zařídí i to, na co jen pomyslíme, ani nevyslovíme.

Některé z nás dostalo požehání od místního mnicha. To bude karmička.

Veče trávíme na společné večeři v místním pubu s dal bhátem a živou hudbou.

KATHMÁNDU - 2.den sightseeingu

Poslední ranní jóga na střeše hotelu Avalon s výhledem do místních uliček Thamelu. Pozdravy slunce při východu slunce.

Nezapomenutelný zážitek v podobě návštěvy místní školy 45 min jízdy od centra Kathmándu - Balkumary secondary School. Trochu při hledání školy bloudíme, ale nevadí, prohlédneme si i život mimo město.

Ve škole nás vítají dětičky, od těch nejmenších až po větší teenagerovské skautíky. Jsme dojaté již při příjezdu.

A co teprve až nás ředitel školy jednotlivě představuje, mluví krátce o naší jogové výpravě na Mardi Himal Treku a později rozdáváme všem dětem sešity, tužky i další školní pomůcky. Školní rok zde v Nepálu nedávno začal. Na závěr jsme dostali malé občerstvení včetně tradiční masaly. Loučíme se s dětmi a již několikáté zažívám obrovskou pokoru k celému Nepálu, k jejich složitému životu a radosti i z těch nejmenších maličkostí.

Plni domů, emocí a radosti pokračujeme návštěvou buddhistického chrámu a místa Světového dědictví UNESCO, Swayambunathu. Říká se mu také opičí chrám kvůli množství opic, které potkáváme všude kolem. Ale jsou zlatí, oproti Gibraltaru, kde jsou hodně agresivní a vrhají se po každém turistovi.

Swayambunath je směsicí buddhistické a hinduistické ikonografie. Chrám je umístěn vysoko nad městem, tak je odsud i krásný výhled na celé Kathmándu. Všude je cítit vůně kadidla i máselných lamp.

Podle legendy bývalo v údolí Kathmándu kdysi jezero a kopec, na kterém dnes stojí Swayambunath, "vyrůstal" přímo z vody, odtud je název swayambhu, "sám se tyčící".

Dokupujeme poslední dárky a čeká nás rozlučkový večer v Czech Pubu, česko - nepálském podniku, kde kromě perfektního česko nepálského jídla potkáváme i českého horolezce Honzu Trávníčka, který nám promítne pár svých záběrů z jeho výstupů.

Loučíme se s naším týmem a jsme (pokolikáté již?) dojaté.

Parádních 14 dnů mezi stejně naladěnými lidičkami, trochu jsme si fyzicky hrábly, hlavně první dny na treku, hodně se nasmály , vzájemně si pomáhaly a všichni si to moc užily. I přesto, že naše skupinka byla věkové hodně rozdílná, od 17 až po 66 let, byly jsme jeden TEAM. A to díky všem našim průvodcům Martině, Dipendrovi, Biyaovi i našim nosičům z agentuy DIMAS Adventure, před kterými všechny smekáme.

Nepál je láska.

Namasté ❤️.